Duben 2012

Času ztráta...

24. dubna 2012 v 20:37 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Ten den se za oknem stromy klátily,
vrány svá hejna proháněly...
Po chvíli vítr stromy k pádu přinutil,
vrány k odletu přiměl...

Nebe bylo prázdné,
jen mraky svou hlídku držely...
Lesy bez stromů,
samotou voněly...

Můj nejlepší přítel,
už nikdy nebyl spatřen...
Jen proto,
že byl pod koly vlaku pohřben...

Má duše nesnesla tu zprávu,
byla jsem připravena na sebevraždu...
Avšak přítelova mysl navrhla něco lepšího:
"Předávkuj se!"

V mých rukou krabička extáze,
má hlava pod tlakem neskutečným...
Ležím skrčená v koutě,
kříčím o odpuštění...

Smrt už si jde i pro Mě!

Zrcadlo starých časů ukazuje záhady všech problémů přítomna...
Jen ty minulé činy mohou za ty nadcházející...
(Ne)bojte se, minulost neoživíte...je to jen vzpomínka...
Proč ztrácet čas nad přemýšlením o budoucnu, když přítomnost je všude zdejší..?
Proč myslet na minulost, když už nic nevyřeším..?
Je to jen další zbytečnost do života...
Je to jen zbytečné času marnění...
Nee všechno vždy dává smysl...je to věc proměnlivá...
Proto radím...
Na minulost (třeba ve zlém) vzpomínejte, ale špatné věci odpouštějte!
To dobré k vlastnostím člověka připisujte...a i přes jeho nedostatky v minulosti, bude pro vás dokonalý:)

Pán Noci - II. - Lov

23. dubna 2012 v 19:41 | MørkeElendighet |  Come as you are...
"Temným zákoutím předměstí
se někdo prochází...

Vítr za dotyčným šumí
a on se ostřežitě rozhlíží...

Ani se nenaděje a ve spárech studených rukou leží...
Ve spárech stvoření,
které prahne po lidské krvi...
Ve spárech upíra, v beznaději....

Měl to rychle za sebou,
ničeho si nevšiml....

Jen malé štípnutí a trocha krveprolití
a je na světě i v záhrobí navěky...

Litry dobré a vyzrálé v noci popíjí...
Na sluneční světlo již nechodí....
Touží jen po oběti,
Která s ním vydrží a potomstvo zplodí...
Touží jen po té, která mu zato stojí...

tentokrát už je tahle báseň skutečností"...
Aaliz i Adrien odpočívali ještě hodinu....poté se ozval hlasitý rachot...prásknutí dveří a výkřik...
Adrien byl okamžitě na stráži a běžel se podívat, co se děje...byla tma a v této krajině už dávno nikdo nechodil...
Chvíli se rozhlížel ze strany na stranu a krok po kroku procházel skrz kraj lesa...došel k plachtě, velké, černé, vypadající jako pytel...odkryl tu plátěnou látku, vyvalil oči a zachvíli řve:
"Aaliz! Pojd' sem..."
Ta se chudina sotva vyplazí z postele a jakmile uvidí to mrtvé tělo, celé od krve s rukou napůl přelomenou a dýkou zapíchnutou mezi žebry, jsou rázem všechny sny a pomyšlení na spánek pryč...
"Adriene, co to je? Kdo to udělal? Proč?" s vystrašeně roztřepaným hlasem promluvila...
"Nevím, našel jsem ji tu potom, co se ozval ten výkřik..."
"Kdo by to mohl udělat? Tady nikdo jiný nežije..."přemýšleli oba...
Za nimi se mihl stín...po chvíli vyletěl z křoví muž, který měl v ruce dřevěný kůl, na sobě dlouhý kožený kabát a zíral na ně jako kdyby spadli z Marsu...
Zastavil se, prohlídl si je...Aaliz koukla na Adriena s úsměvem a do ucha pošeptala: "Mohu?"
Adrien jen kývl...ten muž tam pořád stál jako tvrdé Y a koukal s nedůvěřivým pohledem...
Aaliz prohodila..."Vypadáte vystrašeně...co se stalo? Nechcete si dát něco k pití? A také se trochu zahřát?...pojd'te dovnitř..."
Chlápek nahodil tupý úsměv a kráčel směrem do jejich domu...uvnitř se posadili, Aaliz udělala kávu a pak se nenápadně začala ptát..."Co jste zde dělal v noci?"
"Nic...procházel jsem se..." s mírným opožděním pověděl...
"A neslyšel jste nějaké divné zvuky? Jako třeba ženský hlas? Křik?.."
"Ne...opravdu jsem nepostřehl, že by se něco stalo..." s nepřítomným výrazem vyjádřil...
"Nu dobrá..."
Po vypití kávy Aaliz nabídla nocleh...dala mu deku i polštář...
Muž usnul rychle...mezitím, co on spal, se vedle v pokoji odehrával velký, ale tichý rozhovor mezi Adrienem a Aal...
"Notak...Adriene...tohle je moje šance...prosím...jsem hladová.." s jiskrou v očích prosila...
"Budiž...ale nezapomeń, že když krev ochutnáš, už svou posedlost neovládneš..." rázně promluvil...
Aal jen chvíli váhala...pak se vplížila do pokoje, kde spala ona "kořist"...sedla vedle něj, prohlížela jeho krk....a cítila to teplo, které sálalo z jeho těla...už cítila ten tep...
Neváhala...opatrně odvázala šál, který měl na krku, prstem po krku lehce sjela...pak se zakousla...
Trvalo to nějakých pár minut než zjistila, jak na to...ale ta první chut' krve...sladká, ne moc železitá a dobře vyzrálá...
"Hmm..." Adrien vykročil z pokoje a se zájmem se díval..."koukám, že ti chutná..."
Aaliz se odtrhla od 'jídla' a odpověděla..."Jistě, že chutná....je úžasná...sladká...jako čokoláda.."
"Je mi to jasné, jsi od krve celá a podlaha je od ní také...to si uklidíš.."
"Hmm...tak dobře." s nepříliš spokojeným výrazem řekla...
"Máš s tím snad nějaký problém, drahá?"
"Ne, nemám..." přesvědčivě odpověděla, ikdyž s tím problém měla...a nejen jeden...
Nakonec to však udělala a po skončení přišla za Adrienem do ložnice...a spustila:
"Mám takový pocit, že ikdyž jsme spolu jen dvě noci, tak už ke mně nic necítíš..."
Adrien se smutkem pověděl...
"Nemám srdce už stovky let, nemohu cítit...můžu si na city pouze hrát...ale to nemění nic na tom, že se mi líbíš a že s tebou chci žít.."
Přitiskl ji k sobě a pevně objal..."Mám tě nadevše rád..."
Aaliz ho políbila a odpověděla..."Já tebe také, můj záhadný Pane Noci.."
"A ikdyž jsi celá potřísněná krví, jsi moje zlato, moje bohatství, má duše dlouho neživoucí.."
"Tvá slova jsou hlubší než studna, mé chladné srdce vždy zahřejí..."
"A tvé oči modré jako kytice barvy nestárnoucí......pojd´, noc je ještě mladá..." dodal tiše Adrien...
Vzal Aaliz za ruku a táhl ji ven...cestou se pozastavili nad zvláštním tvarem jednoho ze stromů...byl zašedlý, zkroucený a jedna velká větev směřovala ke staré chýši...pár chvíli váhal, zda-li se má jít podívat...a poté rozhodli, že ano...
Vkročili na práh dveří, rašelinou porostlých, zaskřípaly...a otevřely se...a tu hle, další mrtvý ležel...nějakých pár let už po smrti měl...těžko říct, jak starý zemřel a jak dlouho tu bezvládně leží...
"Zajímavé.." zaujatě řekl a zíral na podlahu na to tělo...
"Zajímavé? Spíš nechutné..." vyjekla Aaliz...
"Nee, zajímavé jako zajímavé...zajímavé je to, že se tu v poslední době objevilo tolik mrtvol.." obezřetně odpověděl Adrien...
"Ach tak...to máš pravdu...je to zajímavé...ale raděj bych odtud už šla..."
Adrien se mezitím přesunul k zrcadlu, ležícím v koutě...
"Podívej Aaliz, krásný rám, má tohle zrcadlo.."
"Ano, je krásné...podívej, co jsem našla Já.....vypadá to jako záznamník...a je na něm něco zaznamenané..."
"Pust' to..." naléhal Adrien...
Na náhrávce chrchlal mužský hlas...něco o smrti...pak se páska zasekla a dál už nejela...

Pokračování příště...







Apokalypsa Fest XVII.

19. dubna 2012 v 19:04 | MørkeElendighet |  Haluze...
Další ročník Apokalypsy už je za dveřmi...v sobotu 21.4. se odehraje v brněnské Melodce velký folkmetalový zmatek :D...

LUCTUS - black metal / Kaunas (Litva)
http://www.facebook.com/pages/Luctus/96773898866
TROLLECH - black metal / Plzeň
http://trollech.com/
ŽREC - folk metal / Náměšť nad Oslavou
http://bandzone.cz/zrec
RADOGOST - folk metal / Ustroń (Polsko)
http://www.radogost.pl/
STÍNY PLAMENŮ - black metal / Plzeň
http://stinyplamenu.net/

Začátek bude v 19:OO a vlezné za 2OO,-...
Předpokládaný program (playlist):
1. Radogost
2. Stíny Plamenů
3. Žrec
4. Luctus
5. Trollech

Všechny změny a úpravy provádí kapela "Žrec", která bude na koncertu křtít své nové CD "Paměti"...
Pojd'te, pojd'te...! Medovina bude téct proudem a stoly se tíhou džbánů prohýbat!:)

We Offer The Sun!

17. dubna 2012 v 18:43 | MørkeElendighet |  Do větru...
...když světlo opustí dům i svět a temnota vládne nocí...stačí jen malá jiskra a vše se rozhoří...všechny svíčky, černé i bílé, na oltářích i stolech...
Ale i samotná tma, je jakýsi druh světla...není tak bílé jako za dne, není tak efektivní k činnostem jako je třeba opalování :D
Prakticky, ikdyž je Slunce momentálně na iném kontinentu, tak malé střípky a úlomky světla se sem přeci jen dostanou...spektrální dráhy světla se lomí o různé předměty, které obsahují kovy a lesklé materiály...odraží se od nich a pak dopadají zpět na zem...přes noc se k nám dostane jen minimum normálního svitu a to je ještě se sníženým "výkonem" :D Ale ještě jej dopln'uje svit měsíce...
Měsíc je osvícen Sluncem a vzhledem k tomu, jaká je v noci tma, tak jeho zář ještě více zvýrazní...jednoduše funguje kontrast...:)
Slunce a veškeré přírodní zdroje světla využívali i pravěcí lidé...po nějaké době už sami vymýšleli způsoby, jak si udělat z noci den...první práce s kameny a dřívím pro ně nebyly novotou, ale zřejmě si nikdy neuvědomili, co z těchto věcí může vzniknout a jaký to bude skok do budoucna...
Nyní už každý známe pojmy jako jsou elektřina, bez které už by se asi nikdo v 21.století neobešl...nebo třeba žárovku, kterou vynalezl Robinson kdysi dááávno a ted' nám pomáhá téměř každou minutu našeho života... (mne tedy nepomáhá, spíš mi pěkně dráždí oči :D)

Nebýt slunečního světla, tak tu ani nejsme...páč by naše planeta zmrzla...nemá kabát ani deku, aby se mohla zahřát...a svařák ve vesmíru asi též nenajde :D

A nebýt vymožeností, které jsme vymysleli my, lidé...tak asi nedospějeme k takové technice a různým blbostem...:D

Užívejte světla, Já budu užívat tmy! :D :)


Napsáno 17.4. 2012
Maria Angelicus LandSinger (alias. Darknessa \m/)

Pán Noci - I. - Setkání

14. dubna 2012 v 9:50 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Po smrti se každý stává bytostí,
s rozumem a libostí...
Avšak to neznamená, že úmrtí
si rozumí s chytrostí...

Dávej pozor na svou duši,
nedej na ni dopustit,
nebo hluboce budeš litovat...

Sám Poltergeist si s tebou pohraje...

A s tvým padnutím,
se všechy tvé sny rozpustí...
A mléčně zkalená mlha šířit se bude údolím,
a tobě nebude zbývat nic jiného,
než jen důvěřovat vichrům všemocného severu...

"Proč tato slova pořád píši, to snad není možnosti psát jiné, ne tak depresivní? " oddychla si Aaliz..."jako by mi nedaly spát, ty špatné myšlenky....škoda jen, že se před nimi nedá schovat."
"Možná to dělá ta atmosféra." vynořil se z ničeho nic cizí hlas...a za chvíli i člověk, konkrétněji muž. Měl dlouhé černé vlasy jako uhel, zelené oči, které zářily jako smaragdy....byl vysoký a oděn do kožených kalhot a bundy...
"C..Co tu děláte? Kdo vás sem pustil?" s klidným, ale vystrašeným hlasem vypustila Aal...
"Procházím se, většinou nikoho nepotkávám ve staré hájovně, hluboko v lese...za chladné noci..." s nadhledem odvětil, ten neznámý....
Aaliz jen mlčela...jako by nic neslyšela...a pokračovala v přemýšlení "nad nesmrtelností brouka". Moment po tom, co se odhodlala přemýšlet, však jedna věc ji zajímala..."Jaké je vaše jméno, záhadný pane Noci?"
"Mé jméno? K čemu ti to bude, holčičko? Ale dobrá tedy, povím ti ho....jsem Adrien..." s mírným opožděním odpověděl...
Ted' už se Aal pevně rozhodla, že se bude věnovat jen svému a ho už si nebude všímat....ale nešlo to...

"Je ticho
hlubší než tma.
Jaké ticho mě dokáže
přikrýt navždy." pošeptala...

"Tak to ti zbývá jen chvíle,
před katem klečíš...
Vzpíráš ruce do nebe a prosíš o odpuštění..." s úšklebkem na tváři pronesl....

"Už dost! Nechci se s vámi bavit..." zakřičela Aaliz...
"Pročpak ne? Bojíš se mne? Nebo snad něco špatně říkám....? Sama víš, že mé doplnění bylo z tvé hlavy..." s lehkým gestikulováním naznačil...
"To ano...ale..." než stihla domluvit, přerušil ji zase on...
"Tak vídíš...není co řešit."

Poté už jí sklaplo...jen v duchu promýšlela...
"Mám jít pryč? Nebo zůstat? Když půjdu, do rána ze mě bude rampouch....když zůstanu, tak nevím, co se mnou bude.....risknu to, zůstanu tady..."
A Adrien se zase ozval...."To je dobře, že zůstáváš....už dlouho jsem neměl živou společnost a ještě k tomu, tak překrásnou...mám zatopit v tom starém krbu, aby nebyl důvod k úniku?"
Aaliz se však nenechala zmást a řekla..."Ano prosím, zatopte, at' je tu tepleji...a zavřete ty stará dvířka, at' sem netáhne."
Adrien se udivil, jak je možné, že jeho komplimentům a šarmu nepodlehla....ale, neměl chut' ani čas něco dále řešit, tak se pustil do sekání starého dřeva, vedle ve světnici....
Aaliz se zaculila, jak mu vytřela zrak....ale po chvíli ji to nedalo a šla do té vedlejší místnosti, ve které měl napilno ten "Pán Noci"...
"Poslyšte, Adriene...mohu se vás na něco zeptat?"
"Mladá dámo, ptáš se už jen tím, že se chceš na něco zeptat...ale jistě, že ano..." s širokým úsměvem odpověděl...
"Proč nejdete domů a nenecháte mě tu? Neznáme se, není důvod, abyste o mne pečoval."
"Drahá, tady bydlím...navíc, nejde o to pečování...spíš o slušnost....slečna přeci nemůže zůstat v takové chatrči celou noc sama...a mimochodem, jaké je tvoje jméno?"
Chvíli se zasekla, ale pak vyhrkla...."Jsem Aaliz."
"Krásné jméno, Aaliz...starofrancouzské...jakto, že jsem tě tu neviděl už před tím?"
"Netuším...zdržuji se tu poměrně často...téměř každý den i noc..."
"Zvláštní...podívej, dřevo už je nasekané, takže co takhle dát si šálek čaje a popovídat si až u něj?" nabízí...
"To je dobrý nápad, počkám tedy támhle na staré pohovce."

Usedne na starý gauč a zase se chvíli ponoří do myšlenek..."Není tak špatný, jak jsem si myslela...je celkem fajn. Dobře, že jsem zůstala."
Z vedlejšího pokoje se ozve prásknutí dveří, Aaliz tam rychle běží a vidí, že Adrien je pryč...čaj leží na stole a u něj vzkaz na krásném červeném papíře s krajkou jako lemováním:
"Neboj Aaliz,
vrátím se brzy"
Adrien

Napije se čaje a jde na průzkum...u krbu vídí položenou velkou dřevěnou krabici, zřejmě od nějakých starých krámů...příjde blíž...
V krabici jsou ještě další krabičky, ale z plechu a menší...jednu z nich otevře a v ní leží nejrůznější šperky...prsteny s rubíny, smaragdy, safíry a acháty...ze stříbra, ze zlata i z obyčejných kovů...
Pak vidí jakýsi "šanon"...zřejmě fotoalbum, hned jej vezme a jde si sednout...na první stránce jsou nějaké zápisy, vypadá to jako něčí deník...jen je strašně starý...na další stránce jsou fotky...na jedné je početná rodina a na druhé nějaký les...celý deník je však zapsaný v francouštině...když je Aaliz asi v půlce zkoumání tohoto zápisníku., do dveří vtrhne Adrien...
Jakmile vidí ten zápisník v jejích rukách, sebere jí ho a schová zpět do krabice se slovy:
"Kdo ti dovolil se dívat někomu do soukromí? Tohle je můj zápisník.."
"Omlouvám se....bylo to lákavé se zde porozhlédnout...a navíc, francouzsky stejně neumím.."
"Budu ti věřit...pro tentokrát..."
"Děkuji...a také děkuji za ten čaj, byl výborný."
"Nemáš zač...a pojd' si sednout a nepoletuj tady pořád jako polární motýl. Já tě nekousnu......jen možná..."

Aaliz poslechne a jde si sednout vedle Adriena...ten ji k sobě přitiskne, jako by se měla stát jeho součástí...do ucha jí šeptá: "Jsi tak sladká a svůdná, ta tvá nesmělost a občasná drzost..."
"Přivádíš mě do rozpaků..." potichounce odpoví...
Nejdřív jí jen hladí ty dlouhé blond vlasy...pak jedním prstem sjíždí po jejím krku...až dolů, ke klíční kosti...svazuje ji hedvábnou, černou stuhou...
"Jeho ruce jsou studené, jako led...jeho tvář bledá, jako zed'...nedá se zastavit, je jako divoká bouře..." promýšlí Aal.....
Pak se Adrien přesouvá zase ke krku, už to není jen o prstu...líbá jej, jemně kouše...Aaliz už se nemůže soustředit na to své myšlení...
Pak jen slyší..

"Budeš má, navěky má!"

Nad ránem se probouzí...a vidí jak Adrien upevn'uje na okna dřevěné desky...a ptá se: "Co to děláš?"
"Zabran'uji světlu, aby nás obtěžovalo."
Aaliz z rozespalosti jen kývne a jde směrem do pomyslné "koupelny"...oplachuje svoji tvář, pak i zbytek těla...
Pochvíli se jí, ale něco nezdá...."Mám nějakou světlou plet'.."
Kousne se do rtu..."Au...a ostré zuby..."
"Ted' už to dává smysl....Adrien je upír!"
"To jeho....' už dlouho jsem neměl živou společnost ' a nebo ta jeho věta, kterou si pamatuju z noci ' budeš má, navěky má '...
Mohlo mi to dojít dřív...mohla bych alespon' ještě naposled pozdravit své rodiče, své přátele...
"Kdybych odešla už předtím, když se tu zjevil...nemusela bych s ním ted' žít...ve věčné temnotě a neschopnosti vidět Slunce, jak září.."
Utírá se a jde zpět do pokoje..."Adriene, proč jsi mi neřekl, že jsi upír?"
"Protože bys měla obavy z toho, že bych tě....."
Aaliz jej nenechá domluvit..."Neměla bych obavy, ale alespon' bych se mohla rozloučit se svými přáteli a rodinou....je mi teprve čtrnáct!" s brekem řekla a posadila se na houpací židli..
"Neboj se, až bude tma...za tvými rodiči zajdeme." utírá jí slzičky, které padají do jejího výstřihu..
"Vážně?"
"Jistě, že ano.." přesvědčivě odpověděl...

"Ted' pojd' ještě spát...den bude krátký a noc dlouhá, budeme muset jít na tvůj první lov...tak odpočívej.." uklidnil ji...
Aaliz se ponořila do peřin, opřela svou hlavu o Adrienovu hrud' a usnula jako malé dítě.....

Pokračování příště...

Agalloch v Práglu!

12. dubna 2012 v 20:17 | MørkeElendighet |  Haluze...
...po dlouhé době..., 6 letech.., se tu objeví Agalloch s Velnias a Larrnakh!
17. dubna, tedy v úterý, vypukne doom-black peklo na Matrixu, v Praze...
dveře klubu se otevřou hodinu před začátkem, konkrétně v 19:00...
Vstupenky budou jen na místě a to za 430 Korun Českých :D :)

Your Life = My Life (příprava na slohovku- Vypravování)

11. dubna 2012 v 17:53 | MørkeElendighet |  Come as you are...
...píše se rok 2012...konkrétněji 13.1...odjíždím z toho školského mučení, konečně!!
Zachvíli už budu doma a pak víkend...bude to relax:)
Mimochodem...jsem mladá dívčina z menšího města na Moravě...mé jméno jest Máša...:)
A každý pracovní den jezdím do Lipasu nad Bečvou za studiem logického gymplu...;)

O 15 minut později...
"Už jsem doma!! Ale co poniknout....? Když jsem seděla v tom zatraceném autobuse, tak se mi chtělo spát...a ted' nic??" řvu na celý barák...
Do mého pokoje vpadla moje matinka a povídá: "Poslyš...pokud chceš řvát na celou čtvrt', tak si zajdi pro aparát...a odstěhuj se do zkušebny!"
Převlíkla jsem se do svého typického "kostýmu" a šla do té zkušebny, jak říkala matička, když jí to tak vadilo...
Cestou koukám, co je nového na tom blbém "ksichtbuku" a ele, on někdo písá....

"Ave Darkness,
co takhle někam vyrazit po dlouhé době? Celkem se nudím...a chci tě zas vidět:)"
Anton

"Awec Tony,
jasně, že ano...máma mě vykopla z baráku do zkušebny....tak sraz si hodíme tam, ju?:)"
Masha

"Oka...domluveno...za deset minutek jsem u tebe:)"

odemykám dveře a křičím: "...supr, tak dnes se asi nudit nebudu...dlouhovlasou společnost uvítám vždycky:D"
"Tak zatím asi sednu k piánu, než příjde..." a potichoučku jdu po schodech nahoru...

Sedám na židli s vážným výrazem...
Moje ruce pomalu přejíždí po bílých a černých klávesách...moje oči zamklé, jako kdyby je pokrýval šedý plášt'...jedna představa za druhou lítají skrz hlavu mou...ty tóny vnáší pocit hořící do mé kůže...
Náhle cítím dotek...lehký jako svatební závoj...a hle, za mnou Anton...
Sjíždí prstem po mém krku, až dolů ke klíční kosti....po chvíli mi jej i líbá a jemně kouše..
A šeptá: "Má drahá..jsem tak rád, že jsem zase spatřil záři tvých modrých očí a mohl pohladit tvé dlouhé vlasy..."
Já jen tiše dodala: "Také jsem ráda, že jsem viděla tvou tvář..."

Po momentu dalšího ticha se ode mne odtrhl a přesunul se k starému dřevěnému oknu, poblíž aparatury...rozhlížel se a přitom mumlal: "Podívej, jaká krásná noc dnes je...."
Popadl mě za ruku a už mě táhl ven....

Pomalu se plížíme ulicemi...procházíme okolo všech možných obchodů a končíme na hřbitově....
Kolem nikde nikdo...jen netopýři vyletají ze starého krematoria...
Hned šel ke kryptě, ozářené hvězdami a měsícem...když odemkl ta stará vrátka a já se podívala dovnitř, myslela jsem, že mi uhoří oči....
Byla osvícená červeným světlem a ve středu ležela postarší rakev....kolem ní byly rozsypané růžové lístky, dřív zřejmě také červené, ale dnes již uschlé a tmavé....
Než jsem k ní stačila dojít, dal mi snad milion polibků...
Pak usedám na tu starou "hrobku" a čtu nápis:
"Antoníne, drahý synku...proč jsi nás tak brzy opustil?"
Pod nápisem je přilepená fotka blond'atého maníka v kožených kalhotách a těžkých botách....
Chvíli koukám na ten obrázek, váhám, jestli to říct.....
Odbila půlnoc...vidím jen, jak mizí jeho tělo...jeho stín....a na zem upadají dva prsteny a Thorovo kladivo, které nosíval na krku...

Chvíli ještě lituji toho, co se stalo a pak čumím na hodinky...
Datum: 2.8.2092
Čas: 0:04
"Cože? To je, ale nesmysl....vždyt' bylo 13. ledna 12'...!!"

Všímám toho, že moje dřív také blond vlasy jsou šedivé, můj hlas chraplavý a moje oblečení roztrhané a zašedlé, špinavé....moje tvář vrásčitá, ale mé oči pořád hluboce modré...a zaplavené v smutku...

"To jsem tu ronila slzy celý svůj život !?"

Láska mě přivedla do života...a s jejím koncem je i ten můj....

Poslední slzička stéká po mojí líci a já upadám na kamennou zem, vedle hrobu milovaného Tonyho...v ruce svírajíc jeho šperky...

The End
P.S.: Postavy i příběh jsou smyšlené.