Pán Noci - I. - Setkání

14. dubna 2012 v 9:50 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Po smrti se každý stává bytostí,
s rozumem a libostí...
Avšak to neznamená, že úmrtí
si rozumí s chytrostí...

Dávej pozor na svou duši,
nedej na ni dopustit,
nebo hluboce budeš litovat...

Sám Poltergeist si s tebou pohraje...

A s tvým padnutím,
se všechy tvé sny rozpustí...
A mléčně zkalená mlha šířit se bude údolím,
a tobě nebude zbývat nic jiného,
než jen důvěřovat vichrům všemocného severu...

"Proč tato slova pořád píši, to snad není možnosti psát jiné, ne tak depresivní? " oddychla si Aaliz..."jako by mi nedaly spát, ty špatné myšlenky....škoda jen, že se před nimi nedá schovat."
"Možná to dělá ta atmosféra." vynořil se z ničeho nic cizí hlas...a za chvíli i člověk, konkrétněji muž. Měl dlouhé černé vlasy jako uhel, zelené oči, které zářily jako smaragdy....byl vysoký a oděn do kožených kalhot a bundy...
"C..Co tu děláte? Kdo vás sem pustil?" s klidným, ale vystrašeným hlasem vypustila Aal...
"Procházím se, většinou nikoho nepotkávám ve staré hájovně, hluboko v lese...za chladné noci..." s nadhledem odvětil, ten neznámý....
Aaliz jen mlčela...jako by nic neslyšela...a pokračovala v přemýšlení "nad nesmrtelností brouka". Moment po tom, co se odhodlala přemýšlet, však jedna věc ji zajímala..."Jaké je vaše jméno, záhadný pane Noci?"
"Mé jméno? K čemu ti to bude, holčičko? Ale dobrá tedy, povím ti ho....jsem Adrien..." s mírným opožděním odpověděl...
Ted' už se Aal pevně rozhodla, že se bude věnovat jen svému a ho už si nebude všímat....ale nešlo to...

"Je ticho
hlubší než tma.
Jaké ticho mě dokáže
přikrýt navždy." pošeptala...

"Tak to ti zbývá jen chvíle,
před katem klečíš...
Vzpíráš ruce do nebe a prosíš o odpuštění..." s úšklebkem na tváři pronesl....

"Už dost! Nechci se s vámi bavit..." zakřičela Aaliz...
"Pročpak ne? Bojíš se mne? Nebo snad něco špatně říkám....? Sama víš, že mé doplnění bylo z tvé hlavy..." s lehkým gestikulováním naznačil...
"To ano...ale..." než stihla domluvit, přerušil ji zase on...
"Tak vídíš...není co řešit."

Poté už jí sklaplo...jen v duchu promýšlela...
"Mám jít pryč? Nebo zůstat? Když půjdu, do rána ze mě bude rampouch....když zůstanu, tak nevím, co se mnou bude.....risknu to, zůstanu tady..."
A Adrien se zase ozval...."To je dobře, že zůstáváš....už dlouho jsem neměl živou společnost a ještě k tomu, tak překrásnou...mám zatopit v tom starém krbu, aby nebyl důvod k úniku?"
Aaliz se však nenechala zmást a řekla..."Ano prosím, zatopte, at' je tu tepleji...a zavřete ty stará dvířka, at' sem netáhne."
Adrien se udivil, jak je možné, že jeho komplimentům a šarmu nepodlehla....ale, neměl chut' ani čas něco dále řešit, tak se pustil do sekání starého dřeva, vedle ve světnici....
Aaliz se zaculila, jak mu vytřela zrak....ale po chvíli ji to nedalo a šla do té vedlejší místnosti, ve které měl napilno ten "Pán Noci"...
"Poslyšte, Adriene...mohu se vás na něco zeptat?"
"Mladá dámo, ptáš se už jen tím, že se chceš na něco zeptat...ale jistě, že ano..." s širokým úsměvem odpověděl...
"Proč nejdete domů a nenecháte mě tu? Neznáme se, není důvod, abyste o mne pečoval."
"Drahá, tady bydlím...navíc, nejde o to pečování...spíš o slušnost....slečna přeci nemůže zůstat v takové chatrči celou noc sama...a mimochodem, jaké je tvoje jméno?"
Chvíli se zasekla, ale pak vyhrkla...."Jsem Aaliz."
"Krásné jméno, Aaliz...starofrancouzské...jakto, že jsem tě tu neviděl už před tím?"
"Netuším...zdržuji se tu poměrně často...téměř každý den i noc..."
"Zvláštní...podívej, dřevo už je nasekané, takže co takhle dát si šálek čaje a popovídat si až u něj?" nabízí...
"To je dobrý nápad, počkám tedy támhle na staré pohovce."

Usedne na starý gauč a zase se chvíli ponoří do myšlenek..."Není tak špatný, jak jsem si myslela...je celkem fajn. Dobře, že jsem zůstala."
Z vedlejšího pokoje se ozve prásknutí dveří, Aaliz tam rychle běží a vidí, že Adrien je pryč...čaj leží na stole a u něj vzkaz na krásném červeném papíře s krajkou jako lemováním:
"Neboj Aaliz,
vrátím se brzy"
Adrien

Napije se čaje a jde na průzkum...u krbu vídí položenou velkou dřevěnou krabici, zřejmě od nějakých starých krámů...příjde blíž...
V krabici jsou ještě další krabičky, ale z plechu a menší...jednu z nich otevře a v ní leží nejrůznější šperky...prsteny s rubíny, smaragdy, safíry a acháty...ze stříbra, ze zlata i z obyčejných kovů...
Pak vidí jakýsi "šanon"...zřejmě fotoalbum, hned jej vezme a jde si sednout...na první stránce jsou nějaké zápisy, vypadá to jako něčí deník...jen je strašně starý...na další stránce jsou fotky...na jedné je početná rodina a na druhé nějaký les...celý deník je však zapsaný v francouštině...když je Aaliz asi v půlce zkoumání tohoto zápisníku., do dveří vtrhne Adrien...
Jakmile vidí ten zápisník v jejích rukách, sebere jí ho a schová zpět do krabice se slovy:
"Kdo ti dovolil se dívat někomu do soukromí? Tohle je můj zápisník.."
"Omlouvám se....bylo to lákavé se zde porozhlédnout...a navíc, francouzsky stejně neumím.."
"Budu ti věřit...pro tentokrát..."
"Děkuji...a také děkuji za ten čaj, byl výborný."
"Nemáš zač...a pojd' si sednout a nepoletuj tady pořád jako polární motýl. Já tě nekousnu......jen možná..."

Aaliz poslechne a jde si sednout vedle Adriena...ten ji k sobě přitiskne, jako by se měla stát jeho součástí...do ucha jí šeptá: "Jsi tak sladká a svůdná, ta tvá nesmělost a občasná drzost..."
"Přivádíš mě do rozpaků..." potichounce odpoví...
Nejdřív jí jen hladí ty dlouhé blond vlasy...pak jedním prstem sjíždí po jejím krku...až dolů, ke klíční kosti...svazuje ji hedvábnou, černou stuhou...
"Jeho ruce jsou studené, jako led...jeho tvář bledá, jako zed'...nedá se zastavit, je jako divoká bouře..." promýšlí Aal.....
Pak se Adrien přesouvá zase ke krku, už to není jen o prstu...líbá jej, jemně kouše...Aaliz už se nemůže soustředit na to své myšlení...
Pak jen slyší..

"Budeš má, navěky má!"

Nad ránem se probouzí...a vidí jak Adrien upevn'uje na okna dřevěné desky...a ptá se: "Co to děláš?"
"Zabran'uji světlu, aby nás obtěžovalo."
Aaliz z rozespalosti jen kývne a jde směrem do pomyslné "koupelny"...oplachuje svoji tvář, pak i zbytek těla...
Pochvíli se jí, ale něco nezdá...."Mám nějakou světlou plet'.."
Kousne se do rtu..."Au...a ostré zuby..."
"Ted' už to dává smysl....Adrien je upír!"
"To jeho....' už dlouho jsem neměl živou společnost ' a nebo ta jeho věta, kterou si pamatuju z noci ' budeš má, navěky má '...
Mohlo mi to dojít dřív...mohla bych alespon' ještě naposled pozdravit své rodiče, své přátele...
"Kdybych odešla už předtím, když se tu zjevil...nemusela bych s ním ted' žít...ve věčné temnotě a neschopnosti vidět Slunce, jak září.."
Utírá se a jde zpět do pokoje..."Adriene, proč jsi mi neřekl, že jsi upír?"
"Protože bys měla obavy z toho, že bych tě....."
Aaliz jej nenechá domluvit..."Neměla bych obavy, ale alespon' bych se mohla rozloučit se svými přáteli a rodinou....je mi teprve čtrnáct!" s brekem řekla a posadila se na houpací židli..
"Neboj se, až bude tma...za tvými rodiči zajdeme." utírá jí slzičky, které padají do jejího výstřihu..
"Vážně?"
"Jistě, že ano.." přesvědčivě odpověděl...

"Ted' pojd' ještě spát...den bude krátký a noc dlouhá, budeme muset jít na tvůj první lov...tak odpočívej.." uklidnil ji...
Aaliz se ponořila do peřin, opřela svou hlavu o Adrienovu hrud' a usnula jako malé dítě.....

Pokračování příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amieth Amieth | Web | 14. dubna 2012 v 21:07 | Reagovat

Kdy bude další díl? ;) :D Jinak pěkně psané :) Líbí se mi styl psaní i forma :)

Nějak jsem se k tomu dohrabala až teď :)
slečna Sally'eri

2 funeralfog funeralfog | Web | 16. dubna 2012 v 13:38 | Reagovat

[1]:
Další díl? Zřejmě další víkend :) Pokud to stihnu, mám ted´ spousty věcí do školy...:)
Jinak díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama