Your Life = My Life (příprava na slohovku- Vypravování)

11. dubna 2012 v 17:53 | MørkeElendighet |  Come as you are...
...píše se rok 2012...konkrétněji 13.1...odjíždím z toho školského mučení, konečně!!
Zachvíli už budu doma a pak víkend...bude to relax:)
Mimochodem...jsem mladá dívčina z menšího města na Moravě...mé jméno jest Máša...:)
A každý pracovní den jezdím do Lipasu nad Bečvou za studiem logického gymplu...;)

O 15 minut později...
"Už jsem doma!! Ale co poniknout....? Když jsem seděla v tom zatraceném autobuse, tak se mi chtělo spát...a ted' nic??" řvu na celý barák...
Do mého pokoje vpadla moje matinka a povídá: "Poslyš...pokud chceš řvát na celou čtvrt', tak si zajdi pro aparát...a odstěhuj se do zkušebny!"
Převlíkla jsem se do svého typického "kostýmu" a šla do té zkušebny, jak říkala matička, když jí to tak vadilo...
Cestou koukám, co je nového na tom blbém "ksichtbuku" a ele, on někdo písá....

"Ave Darkness,
co takhle někam vyrazit po dlouhé době? Celkem se nudím...a chci tě zas vidět:)"
Anton

"Awec Tony,
jasně, že ano...máma mě vykopla z baráku do zkušebny....tak sraz si hodíme tam, ju?:)"
Masha

"Oka...domluveno...za deset minutek jsem u tebe:)"

odemykám dveře a křičím: "...supr, tak dnes se asi nudit nebudu...dlouhovlasou společnost uvítám vždycky:D"
"Tak zatím asi sednu k piánu, než příjde..." a potichoučku jdu po schodech nahoru...

Sedám na židli s vážným výrazem...
Moje ruce pomalu přejíždí po bílých a černých klávesách...moje oči zamklé, jako kdyby je pokrýval šedý plášt'...jedna představa za druhou lítají skrz hlavu mou...ty tóny vnáší pocit hořící do mé kůže...
Náhle cítím dotek...lehký jako svatební závoj...a hle, za mnou Anton...
Sjíždí prstem po mém krku, až dolů ke klíční kosti....po chvíli mi jej i líbá a jemně kouše..
A šeptá: "Má drahá..jsem tak rád, že jsem zase spatřil záři tvých modrých očí a mohl pohladit tvé dlouhé vlasy..."
Já jen tiše dodala: "Také jsem ráda, že jsem viděla tvou tvář..."

Po momentu dalšího ticha se ode mne odtrhl a přesunul se k starému dřevěnému oknu, poblíž aparatury...rozhlížel se a přitom mumlal: "Podívej, jaká krásná noc dnes je...."
Popadl mě za ruku a už mě táhl ven....

Pomalu se plížíme ulicemi...procházíme okolo všech možných obchodů a končíme na hřbitově....
Kolem nikde nikdo...jen netopýři vyletají ze starého krematoria...
Hned šel ke kryptě, ozářené hvězdami a měsícem...když odemkl ta stará vrátka a já se podívala dovnitř, myslela jsem, že mi uhoří oči....
Byla osvícená červeným světlem a ve středu ležela postarší rakev....kolem ní byly rozsypané růžové lístky, dřív zřejmě také červené, ale dnes již uschlé a tmavé....
Než jsem k ní stačila dojít, dal mi snad milion polibků...
Pak usedám na tu starou "hrobku" a čtu nápis:
"Antoníne, drahý synku...proč jsi nás tak brzy opustil?"
Pod nápisem je přilepená fotka blond'atého maníka v kožených kalhotách a těžkých botách....
Chvíli koukám na ten obrázek, váhám, jestli to říct.....
Odbila půlnoc...vidím jen, jak mizí jeho tělo...jeho stín....a na zem upadají dva prsteny a Thorovo kladivo, které nosíval na krku...

Chvíli ještě lituji toho, co se stalo a pak čumím na hodinky...
Datum: 2.8.2092
Čas: 0:04
"Cože? To je, ale nesmysl....vždyt' bylo 13. ledna 12'...!!"

Všímám toho, že moje dřív také blond vlasy jsou šedivé, můj hlas chraplavý a moje oblečení roztrhané a zašedlé, špinavé....moje tvář vrásčitá, ale mé oči pořád hluboce modré...a zaplavené v smutku...

"To jsem tu ronila slzy celý svůj život !?"

Láska mě přivedla do života...a s jejím koncem je i ten můj....

Poslední slzička stéká po mojí líci a já upadám na kamennou zem, vedle hrobu milovaného Tonyho...v ruce svírajíc jeho šperky...

The End
P.S.: Postavy i příběh jsou smyšlené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fenris Fenris | Web | 12. července 2012 v 21:59 | Reagovat

Pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama