Květen 2012

...Ave Papír!...

21. května 2012 v 20:58 | MørkeElendighet |  Do větru...
...jistě, že se dá potkat popelnice s nápisem Ave Papír!...zvlášt' ve Štramberských ulicích je jich hojný počet...neodolala jsem a musela jsem tuhle popelnici pokřtít (nikoliv v kostele, nýbrž před kostelem, kde stála)...

AvePapír!

Nejlepší, co mě na těch kopcích potkalo...
Nehledě na to, že jsem seděla na kolejích a poté jsem měla pozadí od oleje :D

Koleje:)

Vrána k Vráně sedá....

17. května 2012 v 21:05 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Za hradbami na první pohled moderního městečka,
Za rohem celého a nového centra,
Vrána k Vráně sedá...

Tu, kde vládne záře slunečního světla,
Tu, kde občas Měsíc probliká,
Vrána k Vráně sedá...

Za lesem, za vytí opuštěného vlka,
Za jinou stranou světa, jenž je odvěká,
Vrána k Vráně sedá...

Tam, kde se naše srdce ozývá,
Tam, daleko za hranicemi města,
Vrána k Vráně sedá...

Ten krákot, hluboký pohled do světa,
Ten žalozpěv a peří jako uhel zbarvená,
tam
Vrána k Vráně sedá...

Hle, tady na skalách, daleko od lidstva,
Hle, tady v myšlenkách lidí bez ducha,
Vrána k Vráně sedá...

Proč jedna odlétá?
Proč druhou samotě ponechává?
Protože v jiných končinách zas

Vrána k Vráně sedá....


Two crows

Na vysvětlenou...

9. května 2012 v 17:15 | MørkeElendighet |  Do větru...
(Ne)Drazí (ne)čténáři...
byly nějaké spory ohledně mého blogu, že prý sem píšu nějaké blbosti...
Musím se přiznat, většina toho, co napíšu jsou blbosti...časem si zvyknete xD
Za "stupidní" nenávistné básně se tedy omlouvám, ikdyž to můj názor na křest'anství a podobné frašky nemění...
Za některé blbosti psané k tématu týdne se tedy také omlouvám, ikdyž jsem pořád rasistka...
Za fotky, které jsem sem dala se též omlouvám, možná jsem někomu z vás vyvolala zvracení, závratě, syndrom počůrávání nebo průjem, náhlý infarkt atd...=D
Všem se tedy omlouvám...

A upozorn'uju...
Tenhle blog je na vlastní nebezpečí, za veškeré následky po jeho prohlednutí neručím...
xD

Maria Angelicus Landsinger

Věc, která na světě chybí...

7. května 2012 v 13:47 | MørkeElendighet |  Do větru...
...originalita jako taková, je věc, o kterou se snaží mnoho lidí, návrhářů, hudebníků, spisovatelů...
Ale co myslíte? Povedlo se to někomu?
Z části ano...důvod je prostý...
Na světě je tolik lidí, že v některých situacích jednodušše originalita není na místě...

Když je člověk originální...
1) modelka- vypadá jako chodící šatna s několika různými styly...
2) muzikant?- zpívá jako rozčepýřený kohout při svatebním slibu s čápem..
3) spisovatel- píše blbosti, které svět ještě nespatřil..

(Ale, berme ohled...lidé jsou divní...berou je nejrůznější úchylárny =D)

Když je něco originální, někoho to zaujme a "sebere" tomu dotyčnému nápad...tak se z originální věci stává zase tuctová...při naší chamtivosti, závisti a počtu, se tahle věc nedá zmírnit...
Jakmile si Já, jakožto začátečnice v hudebním průmyslu poslechnu něco, co se mi líbí, tak se to potom odráží i v mé hudbě...ovlivn'uje mě to...
Když vidím pěknou fotku se zajímavým nápadem...zase se to potom (alespon' v podobné verzi) objevuje v mých fotkách...

My lidé máme zafixováno už odmalička, že se věcmi máme nechat inspirovat a učit se jim...ale jak, pak máme být originální!?
Rodiče nás učili mluvit, učili nás slova, které oni také znali...už jen to někoho něco učit ztrácí originálnost...
Rodiče nás jako malé nutili oblíkat se holky/růžová (červená), kluci/modrá (zelená)...a ted' se to třeba (ne-povinně) ukazuje v našem osobním stylu...
To jakou hudbu posloucháme, to tu netřeba řešit...protože téměř každý, koho denně potkáváme (třeba) poslouchá stejnou hudbu jako My...
Tím, že se modelky na molech ukazují v nových hadřících od Gucciho taky k ničemu nevede...návrháři chtějí být originální, tak proč prodávají svoje díla v každém dobrém butiquu!?
Důvod je zase logický...aby měli prachy a mohli si vychutnávat toho luxusu...(tohle ovšem neplatí u každého)...

Originální věci jsou často divné, nehodící se nebo příliš náročné...
Ted' už moc lidí nevsází na originálnost a raděj vezme tuctový "oblíbenější" kousek...
Pro spousty lidí je jednodušše hlavní popularita, nikoliv originalita...

Srozumitelně a stručně:
"Originalita je těžko dosažitelná."



Napsáno 7. května
Maria Angelicus LandSinger (alias. Darknessa)



...okolo nás...

7. května 2012 v 13:09 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Cesta letadlem je jediný způsob, jak vidět všechen cukr xD

Jeden pohled, druhý pohled,
vše se točí jako kolotoče...=O
Cukr ve všem, i v tom dalším,
zachvíli mi začnou říkat blázne...=D
Podívej, plechovka v české ulici!
Jo, to je to pití, kterého se nikdo nenapije,
protože mu to pusu zalepí...=(
Ale i přesto, všichni je chlastají =D
Podívej, koláče ve Francii!
Jasné, s cukrovou posypkou a přeslazenou marmeládou...=P
A tady zase nějaké ovoce v plantážích Afriky...
Prosím tě, to není sladké =D
Hele, duha!
Kde? Chjo, vždyt' to je bonbonový tobogán někde v Americe =(
A podívej se, to musíš viděti!! =D
Ouu, hora čokolády v Belgii! =)

Čokoláda je mojí slabostí =D
(maso též, ale to by bylo od tématu xD)

Pán Noci - III.- Smrtelná Záhada

2. května 2012 v 13:07 | MørkeElendighet |  Come as you are...
"V krajině zmrzlé smrti,
vichřicí bičovanou,
kde d'ábel kosti drtí,
jiskry naděje hasnou..."

"Tohle bylo na té pásce..." promluvil si v duši Adrien...
"Co to píšeš Aaliz?"
"Píšu další básen'...právě mě něco napadlo..."
"Tak pokračuj, pokračuj!.." spěchal Adrien..

"Svržení andělé,
otroci temnoty...
Zvrací na spasitele
řeky a potoky....."

"Řeky a potoky čeho? Notak, Aaliz piš!"
"....otrávené krve....."
"A to znamená smrt pro Nás nebo pro lidi?" zvědavě se optal Adrien...
"J-já n-nevím...ale není mi nějak dobře...."
Aal se zřítila k zemi jako hadrová panenka...Adrien ji vzal do náručí a šel směrem k jejich domu...posadil ji na křeslo...přinesl saténový rudý přehoz a přikryl ji...
Celou noc, celý den seděl naproti a čekal, jestli ještě otevře oči...
Další noc, od ní poodešel...vyvlékl se z kabátu, kalhot i hebvábné košile, černé jako uhel...
Na chvíli si lehl, zavřel oči a v tom se ozval hlas...

"V dáli plží se zlo,
černé jako křídla havraní...
S úmyslem zabít Nás všechny...."

Byl to hlas Aaliz...otvírala ústa, vycházel z nich zvuk...ale její oči byly pořád zavřené...a její tělo chabé...
Adrien zas vstal, rozlepil oči a díval se na Aaliz...ta vypadala pořád stejně...párkrát s ní zatřásl, ale pořád nic...
"Co se s ní děje??" začal křičet na celý dům...
Po momentu Aal s posledním výdechem řekla...

"Promin' Adriene....."

Pak její hlas utichl...a hlava klesla k hrudi...
Adriena tohle už dorazilo a první slza mu stekla po líci...objal Aaliz a řekl...
"Pročpak jsi Mne tak brzy opustila? Proč?"
Adrien ráno začal chystat slaměnou postel u altánu hluboko v lese, Aaliz na ni položil v jejích oblíbených šatech z vínově-červeného brokátu s černou krajkou...
Na nic nečekal, vzal sirku, zapálil ji a hodil do slámy, na které ležela Aal...v očích měl další slzy a pak vzpomínal...
"Říkala něco o otrávené krvi, něco o smrti...ptal jsem se jí, jestli je to směřováno na ni, na všechny...ale odpověděla, že neví...proč mi to nedala nějak najevo?"

Smrt Aaliz ho zničila natolik, že měl v plánu zabít i sebe...v ruce měl dýku a Slunce už pomalu vycházelo...s úsvitem prvního paprsku dýkou uřízl své vlasy a dal je Aal do rukou, pak si ji zabodl do hrudi a další paprsky Slunce jej postupně upalovaly, jako čarodejnici za Beltinu...

Jeho poslední slova zněla:
"Tady mě máš, ty vykradači radosti ze života!"

Po obou zůstalo jen málo vzpomínek...
Po Aaliz zůstal zápisník s jejími básněmi a příběhy...
Po Adrienovi zůstal jen deník z jeho víc než stoletého života...
Ale jedno jim přeci jen zbylo...jejich Láska až za hrob...


The End