Pán Noci - III.- Smrtelná Záhada

2. května 2012 v 13:07 | MørkeElendighet |  Come as you are...
"V krajině zmrzlé smrti,
vichřicí bičovanou,
kde d'ábel kosti drtí,
jiskry naděje hasnou..."

"Tohle bylo na té pásce..." promluvil si v duši Adrien...
"Co to píšeš Aaliz?"
"Píšu další básen'...právě mě něco napadlo..."
"Tak pokračuj, pokračuj!.." spěchal Adrien..

"Svržení andělé,
otroci temnoty...
Zvrací na spasitele
řeky a potoky....."

"Řeky a potoky čeho? Notak, Aaliz piš!"
"....otrávené krve....."
"A to znamená smrt pro Nás nebo pro lidi?" zvědavě se optal Adrien...
"J-já n-nevím...ale není mi nějak dobře...."
Aal se zřítila k zemi jako hadrová panenka...Adrien ji vzal do náručí a šel směrem k jejich domu...posadil ji na křeslo...přinesl saténový rudý přehoz a přikryl ji...
Celou noc, celý den seděl naproti a čekal, jestli ještě otevře oči...
Další noc, od ní poodešel...vyvlékl se z kabátu, kalhot i hebvábné košile, černé jako uhel...
Na chvíli si lehl, zavřel oči a v tom se ozval hlas...

"V dáli plží se zlo,
černé jako křídla havraní...
S úmyslem zabít Nás všechny...."

Byl to hlas Aaliz...otvírala ústa, vycházel z nich zvuk...ale její oči byly pořád zavřené...a její tělo chabé...
Adrien zas vstal, rozlepil oči a díval se na Aaliz...ta vypadala pořád stejně...párkrát s ní zatřásl, ale pořád nic...
"Co se s ní děje??" začal křičet na celý dům...
Po momentu Aal s posledním výdechem řekla...

"Promin' Adriene....."

Pak její hlas utichl...a hlava klesla k hrudi...
Adriena tohle už dorazilo a první slza mu stekla po líci...objal Aaliz a řekl...
"Pročpak jsi Mne tak brzy opustila? Proč?"
Adrien ráno začal chystat slaměnou postel u altánu hluboko v lese, Aaliz na ni položil v jejích oblíbených šatech z vínově-červeného brokátu s černou krajkou...
Na nic nečekal, vzal sirku, zapálil ji a hodil do slámy, na které ležela Aal...v očích měl další slzy a pak vzpomínal...
"Říkala něco o otrávené krvi, něco o smrti...ptal jsem se jí, jestli je to směřováno na ni, na všechny...ale odpověděla, že neví...proč mi to nedala nějak najevo?"

Smrt Aaliz ho zničila natolik, že měl v plánu zabít i sebe...v ruce měl dýku a Slunce už pomalu vycházelo...s úsvitem prvního paprsku dýkou uřízl své vlasy a dal je Aal do rukou, pak si ji zabodl do hrudi a další paprsky Slunce jej postupně upalovaly, jako čarodejnici za Beltinu...

Jeho poslední slova zněla:
"Tady mě máš, ty vykradači radosti ze života!"

Po obou zůstalo jen málo vzpomínek...
Po Aaliz zůstal zápisník s jejími básněmi a příběhy...
Po Adrienovi zůstal jen deník z jeho víc než stoletého života...
Ale jedno jim přeci jen zbylo...jejich Láska až za hrob...


The End

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama