Duben 2013

Malba života...

17. dubna 2013 v 17:05 | MørkeElendighet
Z pláče si plácám bábovičky,
Ze samoty modeluju den...
Z pocitů vyrábím pastelky,
Těma kreslím náš sen...
Modrá na moře a vodopády,
Černá na barák můj...
Zelená na lesy, stromy tady,
Tyrkysová na starou tůň...
Rudou vymaluju poslední červánky,
Žlutou a oranžovou Slunce spící...
Bílou pak označím celé nebe a tebe...
...si ponechám, abys moh' být svůj...


Nepohádkový konec...

12. dubna 2013 v 17:01 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Spatřil prázdnotu, ochutnal mráz,
zapoměl a pohádka je ve hvězdách...
S příštím ránem probudí se zas,
ale oči budou stále bloudit v tmách...
Netušil, že byl nahrazen,
Netušil, že byl poražen...
A tak skládám verše tomu,
co příliš brzo přišel,
příliš brzo odešel
a vyvolal ve mě zlobu...
Litovat můžeš nebo se smát,
já už nemám důvod k tomu, se rozčilovat...
Nemáš důvod se bát,
zítra je přeci taky den, pokud nemám se šípkovou Růženkou stát...

V zajetí smutku louče...

2. dubna 2013 v 13:39 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Pytel objímá moji hlavu,
můj krk je zachvácen zrezlým drátem...
Jako vždy zas vyčuhuju z davu,
né protože jsem prolitá kovovým plátem...

Smůla se mi lepí na paty,
samota prolíná životem...
Už nemám ani ty šaty,
proč se zdržovat nějakým pocitem...?

Planiny, města, pouště,
písek a trosky, kde se podíváš...
Oceány, jezera a moře,
jen ty tady rozjímáš...

Vem si herák, vem si nůž,
ať užiješ si prázdnoty...
Do ruky prak, do chodidel tuš,
ať ví, zač je povolení na drahoty...

Šance je tady, nepovol,
svěrací kazajka už není pravá...
Hlava zas nefunguje, to nedovol,
seriózní myšlenky najemnýho vraha...

Duch sténá, topí se v slasti,
čas nevnímáš, nač ta pekelná stráž...?
Vlivy okolí, na rukách náplasti,
bolesti propadáš, jen té nohy líbáš...
Pomalu vniká, pomalu si tě bere,
pomalu se loučím, se slzami, u tebe...

Vyznání

2. dubna 2013 v 13:19 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Ulice, lampy, chodník rozbitý...
Krákot vran zní opodál...
Srdce tvoje na prach zdrcený...
Ten prach už není a nebyl, když zimní vítr vál...
Z pavučin čtu tvá krásná slova,
tvůj hlas mezi temnotou jak jas...
Kouty prolézám jak stará stvůra,
těším se dalšího rána zas...
Procitnem ze tmy spolu,
tak jako tenkrát, v tom polorozpadlém dolu....
Bez výčitek, dám ti svou touhu,
Ať utopíš se v slasti, tak jako já, když se v básních koupu...