V zajetí smutku louče...

2. dubna 2013 v 13:39 | MørkeElendighet |  Come as you are...
Pytel objímá moji hlavu,
můj krk je zachvácen zrezlým drátem...
Jako vždy zas vyčuhuju z davu,
né protože jsem prolitá kovovým plátem...

Smůla se mi lepí na paty,
samota prolíná životem...
Už nemám ani ty šaty,
proč se zdržovat nějakým pocitem...?

Planiny, města, pouště,
písek a trosky, kde se podíváš...
Oceány, jezera a moře,
jen ty tady rozjímáš...

Vem si herák, vem si nůž,
ať užiješ si prázdnoty...
Do ruky prak, do chodidel tuš,
ať ví, zač je povolení na drahoty...

Šance je tady, nepovol,
svěrací kazajka už není pravá...
Hlava zas nefunguje, to nedovol,
seriózní myšlenky najemnýho vraha...

Duch sténá, topí se v slasti,
čas nevnímáš, nač ta pekelná stráž...?
Vlivy okolí, na rukách náplasti,
bolesti propadáš, jen té nohy líbáš...
Pomalu vniká, pomalu si tě bere,
pomalu se loučím, se slzami, u tebe...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama